Bc. Petr Hozák, MBA
kandidát na starostu
1. Kde žiješ?
Žiju v centru Doks na Lipovém náměstí. A vlastně si každý den uvědomuju, jaký je to luxus – lesopark, les, jezero, centrum města… všechno mám do deseti minut. Tohle spojení města a přírody mám na Doksech asi nejraději.
2. Co jsi vystudoval?
Vystudoval jsem Regionální rozvoj a státní správu. A protože mi během covidu asi chyběly starosti, přidal jsem ještě MBA v oboru Marketingové komunikace.
3. Čím se živíš?
Jsem ředitelem KulturaDoksy.cz a s naším skvělým týmem se snažíme dělat život u Máchova jezera o něco kulturnější, živější a zajímavější. Zároveň vedu turistickou destinaci Máchův kraj, kde pracujeme na tom, aby lidé objevovali nejen Máchovo jezero, ale celý náš krásný region.
4. Co je pro tebe nejdůležitější?
Rodina a její štěstí. Moje turboaktivní a podnikavá superžena Daniela a naši dva kluci – jeden užvaněný deváťák, bajker a začínající wakeboardista, druhý citlivý kreativec a hudebník.
A pak lidé kolem mě. Jsem vděčný za ty, o které se můžu opřít. Sám se totiž snažím být člověkem, na kterého se mohou spolehnout ostatní. Důvěra je pro mě jedna z nejcennějších věcí.
5. Co děláš, když zrovna nepracuješ?
Hraju na bicí v rockové kapele, jezdím na kole, hraju florbal a sbírám knížky, abych měl v důchodu co číst. Především ty o seberozvoji už tehdy budou určitě hodně aktuální. 😁
Se synky měním angličáky a Pokémon kartičky. A pak samozřejmě plním přání své ženy a pomáhám jí v podnikání, když se něco rozbije. Takže poměrně často.
6. Na co by ses chtěl zaměřit při práci pro město?
Na lidskou komunikaci a skutečnou službu občanům. Na město, které ví, kam směřuje, a rozvíjí se podle dlouhodobého, smysluplného a finančně udržitelného plánu.
Chci, aby se v Doksech dobře žilo především nám, kteří tu máme svůj domov. Abychom dokázali využít obrovský potenciál Máchova jezera a okolní krajiny a vytvářeli podmínky, díky kterým odsud lidé nebudou muset odcházet za svými plány, ale budou je moci uskutečnit právě tady.
7. Proč kandiduješ?
Protože mi není jedno, jak budou Doksy vypadat za čtyři, deset nebo dvacet let. Mám to tady rád a chci městu vrátit alespoň část toho, co za celý život dalo ono mně.
Jdu do toho s pokorou a respektem k odpovědnosti, kterou práce pro město znamená. Ale také s odhodláním a odvahou něco měnit. Jsem připravený převzít odpovědnost, bojovat za dlouhodobou vizi, vyjednávat a hledat dohody. A hlavně být lidskou spojkou mezi městem, jeho pravidly a lidmi, kteří v něm žijí.
Doksy jsou kus mého příběhu. A možná právě proto teď chci být zase já součástí toho jejich.
Jako malý jsem na Nový rok chodil se staršími kamarády pro čerstvé rohlíky do dnes už bývalé pekárny. V tělocvičně jsem nedokázal vyšplhat po tyči. Ostrůvky lesa na poli mezi Doksami a Oborou jsme si pojmenovali vlastními názvy a za bytovkou hráli na betonu cosi mezi pozemním hokejem a florbalem.
Chtěl jsem být jako můj starší brácha, který hrál na bicí a zkoušel v bývalé kinokavárně kina Máj. A tak jsem začal bubnovat taky.
Během studií jsem se každé léto vracel k Máchovu jezeru. Brigádničil jsem na hlavní pláži, coural po zdejších lesích a později si užíval koncerty na břehu jezera.
A pak se z místa mého dětství postupně stalo místo mého dospělého života.
Chvíli jsem Doksy poznával ve službách městské policie. Později jsem dostal příležitost pracovat v kultuře. A tak jsem se v rámci služby tomuto městu postupně převlékl za šaška, hraběte, strašidlo, DJ Helmuta, Bobíka, Fifinku, Mikuláše, pilota i kovboje.
S kolegy jsme začali probouzet dokský zámek a hledat nové způsoby, jak mu vracet život. Připravili jsme spoustu akcí, projektů a někdy i trochu bláznivých nápadů. Především jsem ale měl možnost poznat obrovské množství skvělých lidí, spolků a organizací, kterým není jedno, jak vypadá místo, kde žijí.
A zjistil jsem, že to mám úplně stejně.
Velkou součástí mé cesty byla i zkušenost v komunální politice. Čtyři roky jsem měl možnost pracovat v radě města a další čtyři roky jsem působil jako zastupitel mimo vládnoucí koalici. Díky tomu jsem mohl vidět fungování města z obou stran. Z pozice, kdy se rozhoduje a nese odpovědnost, i z pozice, kdy se věci hodnotí "zvenčí" a hledají se jiné pohledy.
Právě tahle zkušenost mě hodně formovala. Umožnila mi pochopit, že každé rozhodnutí má víc vrstev, než je na první pohled vidět, a že jednoduché soudy málokdy vedou k dobrým řešením. Naučila mě také, že nemá smysl ztrácet energii neustálým rozebíráním toho, co je špatně, kdo za co může nebo co se mělo udělat jinak.
Mnohem důležitější je soustředit se na to, co můžeme ovlivnit teď. Na práci, na budoucnost, na cíle a na spolupráci. A právě to je přístup, který si z těchto let odnáším a který chci dál rozvíjet.
Mohl bych si dál dělat svoji práci, hrát na bicí, jezdit na kole, být s rodinou a mít podstatně klidnější život. Kandidatura znamená také vystavit se kritice, pomluvám a někdy i věcem, které s prací pro město nemají vůbec nic společného. Přesto do toho jdu.
Ne proto, že bych potřeboval funkci. Ale protože mám Doksy rád. Protože mi tohle město dalo domov, přátele, práci, příležitosti a možnost dělat něco, co mě baví a dává mi smysl.
A protože bych mu teď rád něco vrátil.
Jdu do toho s pokorou a respektem k tomu, jak velká odpovědnost to je. Ale zároveň s odhodláním, odvahou a představou, kam bychom společně mohli Doksy posunout.
Protože Doksy pro mě nejsou jen místo na mapě.
Jsou to místa, vzpomínky a hlavně lidé, které mám rád.