Michal Hruška

V Doksech žiju prakticky celý život. Dnes bydlím na okraji města za základní školou. Doksy znám jako místo, kde jsem vyrůstal, sportoval, kde dnes vychovávám děti a kam jsem se vždycky vracel. A čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak výjimečné místo to vlastně je. Jezero, lesy, příroda, ale zároveň město, kde se všichni tak nějak známe. A právě proto mi není jedno, jak budou Doksy vypadat v budoucnu.

Mám ekonomické vzdělání, vystudoval jsem Střední ekonomickou školu v České Lípě. Později jsem si při práci doplnil vzdělání studiem Obchodního managementu na The Open University. Upřímně ale nejsem člověk, který by měl pocit, že vzdělávání končí posledním dnem ve škole. Během života jsem vystřídal různé obory a pracovní pozice a pokaždé jsem se snažil naučit něco nového. A právě proto sám sebe považuji za člověka, který se učí celý život.

V současné době pracuji jako Quality Manager. Za svůj profesní život jsem ale prošel různými obory, pracoval v soukromé i státní sféře a vyzkoušel si také podnikání a finanční poradenství. Posledních dvacet let se pohybuji především na manažerských pozicích. Nejdůležitější zkušenost pro mě ale není samotná funkce na vizitce. Nejvíc mě vždycky bavila práce s lidmi – sestavit tým, vést ho, komunikovat a společně hledat cestu, když věci nejdou úplně podle plánu.

Moje děti. Dcera a syn jsou pro mě to nejdůležitější, co v životě mám. Chci, aby jednou mohly říct, že vyrůstaly na dobrém místě a že jejich táta nebyl jen člověk, který jim vyprávěl, co by se mělo změnit, ale také se sám snažil něco udělat. Hodně si také vážím důvěry mezi lidmi. Tu si podle mě člověk nekoupí ani nezíská funkcí. Musí si ji postupně vybudovat tím, jak se chová. Snažím se proto zůstávat sám sebou, jednat fér a když něco slíbím, tak to splnit.

Ideálně něco, u čeho se hýbu. Fotbal, kolo, koloběžka, plavání nebo turistika. Sport mě provází prakticky celý život a asi už se ho jen tak nezbavím. Hodně času jsem věnoval a stále věnuji fotbalu v Doksech, nejen jako hráč, ale i jako trenér malých fotbalistů a dnes jako člen vedení TJ Doksy a fotbalového oddílu. Kromě toho rád cestuji, mám rád hory i moře, zajímám se o historii, rád vařím a občas se pustím do práce kolem domu. Zkrátka, můj problém je, že moc neumím jen tak sedět.

Doksy mají podle mě obrovský potenciál, který máme možnost dál rozvíjet. Měl jsem možnost během profesního života procestovat velkou část Evropy a poznat různá města, regiony i způsob, jakým přemýšlejí o svém rozvoji. Díky tomu mám možnost srovnání a uvědomuji si, že není nutné všechno vymýšlet od začátku. Můžeme se inspirovat tím, co jinde funguje, a zároveň hledat vlastní cestu. Máme Máchovo jezero, nádhernou přírodu a region, kam lidé chtějí jezdit. Cestovní ruch ale podle mě nemá znamenat jen více návštěvníků. Musí dávat smysl také lidem, kteří tady žijí, a zároveň respektovat přírodu, kvůli které sem lidé vlastně přijíždějí. Blízký je mi také sport a volnočasové vyžití, především možnosti pro děti a mladé lidi. Sám jsem celý život sportoval a díky působení v TJ Doksy vidím, jak důležité je mít dostupná a kvalitní sportoviště. A pak je tu věc, která se týká úplně všeho – hospodaření a investice. Nejde podle mě o to postavit co nejvíc nových věcí. Důležité je vědět, co město skutečně potřebuje, co si může dovolit a jaký to bude mít smysl za deset nebo dvacet let. Chci, aby se Doksy rozvíjely, ale s rozumem a s ohledem na budoucí generace.

Člověk může mít názory, diskutovat, kritizovat nebo říkat, co by udělal jinak. Ale pokud chce opravdu něco ovlivnit, musí být ochotný vystoupit z řady a převzít za své názory i kus odpovědnosti. Doksy jsou můj domov. Žiju tady prakticky celý život, vyrostl jsem tady, mám tady děti, rodinu a přátele, kterých si vážím. Zkušenosti s vedením lidí a projektů jsem získával mnoho let v profesním životě. Dnes bych je chtěl využít i tam, kde žiju. Nejdu do toho proto, že bych si myslel, že všechno znám a na všechno mám odpověď. Jdu do toho proto, že chci být součástí týmu lidí, kteří hledají řešení a jsou ochotní za svá rozhodnutí nést odpovědnost. Pochopil jsem, že jedinou cestou, jak věci změnit, je osobně se angažovat a přiložit ruku k dílu.